Dovolacímu soudu byla předložena otázka možností přezkumu sjednaného úroku v dané smlouvě. Soud prvního stupně shledal dané věci v rozporu s dobrými mravy sjednanou úrokovou sazbu, která převýšila obvyklou úrokovou sazbu více než 15krát. Odvolací soud naopak dospěl k závěru, že imperativ dobrých mravů pro posouzení výše úroků aplikovat nelze s ohledem § 1797 občanského zákoníku, dle něhož se podnikatel, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, nemůže dovolat neplatnosti smlouvy podle právní úpravy lichvy upravené v ustanovení § 1796 občanského zákoníku.
Nejvyšší soud rozsudek druhoinstančního soudu zrušil a rozhodl k následujícím zobecňujícím závěrem,:
Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu.
Více na webu nejvyššího soudu zde